Hliník v sloučeninách a jeho vliv na zdraví - fámy a fakta

[jiho]

Kolem otázky škodlivosti hliníku (Al) je až zbytečný rozruch. O škodlivosti rozpustných sloučenin hliníku se ví už dávno, například v souvislosti s kyselými dešti (s extrémním snižováním pH půd). K dalšímu rozvíření debaty přispělo i podezření, že se hliník může podílet na vzniku Alzheimerovy choroby. Z podílu na jejím vzniku je ovšem podezírán například i virus oparu.

Hliník tvoří 8 % zemské kůry a je vázán především v oxidech a v hlinitokřemičitanech. Proto se vyskytuje i v potravinách, kde se uvádí obsah hliníku např.:
* maso: 0,5–30 mg/kg
* mouka, chléb a rýže: 2–22 mg/kg
* mléko: 2–6 mg/kg
* nápoje a víno: 0,2–8 mg/dm³
* zelenina: až 80 mg/kg
* sýry: až 80 mg/kg

Také uváděný vliv hliníkového nádobí se poněkud přeceňuje, projeví se jen při tepelném zpracování kyselých potravin v hliníkovém nádobí a i v tom případě je zvýšení poměrně malé (např. v rajčatové šťávě po tepelné úpravě došlo ke zvýšení ze 3 na 5,5 mg/kg). Přitom hlávkový salát může obsahovat až 400 mg hliníku/kg.

Použití sloučenin hliníku v kosmetických přípravcích si musíme rozdělit na dvě skupiny. V antiperspirantech (prostředky omezující pocení) se používají rozpustné soli hliníku (nejčastěji kamenec - síran hlinito-draselný), oproti tomu v různých pudrech a pod. se používají sloučeniny nerozpustné (slídy, talek, bentonity, kaolín a pod.). Vliv nerozpustných sloučenin hliníku je natolik bezvýznamný, že se některé tyto minerály používají i vnitřně.

Takže jak říkal jeden můj známý: "Nejhorší smrt je z vyděšení". Aneb, "Aby nám pán Bůh zdravý rozum zachovati ráčil!"

Případné dotazy rád zodpovím.